Jdi na obsah Jdi na menu
 


Česká moderna

ČESKÁ LITERATURA  NA PŘELOMU 19.A 20. STOL.

ČESKÁ MODERNA

(informace z internetu: )

(přibližné okruhy otázek)

1. Jaká byla společenská situace v Čechách na konci 19. stol.?

2. Moderní revue  

3. Manifest české moderny

4. Katolická moderna 

5. Hlavní představitelé české moderny (vyberu jednoho)

 

1. Jaká byla společenská situace v Čechách na konci 19. stol.?

- prohloubení krize politické ( nedořešen boj za politickou svobodu národa – sociální rozpory)

- rozchod kultury s vládnoucí společností, pocity hořkého zklamání a osamocenosti, program negace dosavadních společenských a uměleckých ideálů

- Česká moderna neměla jednotný umělecký program, naopak byl zde hlásán individualismus
- základním cílem bylo pronikání nových uměleckých směrů do české literatury

Architektura – historismus, zejm. novorenesance (Národní divadlo, Rudolfinum)

Malířstvísecese (viz moderní um. směry) – ornament, zdobnost, dekorativnost, Alfons Mucha (Slovanská epopej)

                - symbolismus, impresionismus – A. Slavíček (U nás v Kameničkách), A. Hudeček, Jan Preisler

Sochařství – secese se symbolismem u Františka Bílka (Golgota - hora lebek, Madona)

Hudba – novoromantismus, starší generace - A. Dvořák (Biblické písně), Z. Fibich, L. Janáček (Její pastorkyňa), Josef Bohuslav Foerster; mladší generace – Vítězslav Novák, Josef Suk 

• rozčarování z dosavadního vývoje společnosti, technický pokrok a vědecký vývoj není schopen zajistit člověku štěstí a vnitřní klid → umělci se odvracejí od racionalistické víry v rozum k mystickým hlubinám vlastního nitra a duchovnu v různých podobách

• vliv filosofie Friedricha Nietzscheho (individualismus a subjektivismus, ideál svobodného člověka bez pout společenských konvencí)

• idea umění pro umění, umělec = výjimečná, citlivá osobnost otevírající ostatním nové obzory a hlubiny lidské duše

• pronikání nových uměleckých směrů z Francie – symbolismus, impresionismus, dekadence

2. Moderní revue   

časopis Moderní revue (1894) – redaktoři Arnošt Procházka a Jiří Karásek ze Lvovic, orientován dekadentně a symbolisticky

Jiří Karásek ze Lvovic ( *1871   † 1951) – vlastní jméno Josef Karásek, šlechtický titul kvůli snaze o aristokratismus ( oddělit se od prostého davu)

-spoluzakladatel Moderní revue, hlavní představitel české dekadence, subjektivismus a aristokratická výlučnost, výrazná provokace, otevřené sexuální motivy, perverze

  • dílo: - typické dekadentní nálady – odpor k životu, kult smrti, osamělost, zvrácené touhy

    1) Gotická duše – motivy šílenství, zatuchlé chrámy, kobky, katakomby

Karel Hlaváček

-básník, výtvarník a výtvarný kritik, představitel české dekadence a symbolismu, okruh časopisu Moderní revue

-výrazně hudební, monotónní a sugestivní verš, opakování slov, hlásek, dvojhláska ou

-dekadentně laděná sb. Pozdě k ránu

-symbolická sb. Mstivá kantiléna (nizozemští vzbouřenci v 16. st. symbolem vzpoury proti útlaku, nesvobodě a sociální nespravedlnosti)

-sb. duchovní lyriky Žalmy (dialog s Bohem)

  

2)sbírky Sodoma, Sexus necans

3. Manifest české moderny

1895 – Manifest České moderny (J. S. Machar, F. X. Šalda) – nová generace literátů, deklaruje právo umělce na svobodu vyjádření, podmínkou tvorby je vnitřní pravdivost umělce, požadavek individualismu a kontaktu s evropskou kulturou

Manifest České moderny – sestavil ho J. S. Machar, podepsali např. F. X. Šalda, O. Březina, A. Sova

- brzy se rozpadli, přílišné individuality s rozdílnými názory

Sepsal ho tedy Machar a F. X. Šalda. Autor musí být individualita, nemá napodobovat cizí vzor, „Buď svým a budeš českým.“ Odmítají plané vlastenectví. Politici mají hájit zájmy národa. Jsou tam i sympatie pro dělníky

4. Katolická moderna 

nové reformní snahy mezi mladými katolickými duchovními, snaha prokázat životaschopnost katolického písemnictví, zbavit se didaktičnosti a moralizátorství a neztratit kontakt s novými uměleckými směry – Katolická moderna – sborník Pod jedním praporem (1895), časopis Nový život (1896-1907, red. K. Dostál-Lutinov),

Sigismund Bouška (překlady z katalánské a provensálské poezie, jako básník epigon Vrchlického, znalec výtvarného umění)

Xaver Dvořák (typ básníka-kněze, jenž otázkám víry dává ve své poezii subjektivní výraz, v poetice návaznost na Vrchlického)

Jindřich Šimon Baar ( realistický prozaik  a regionalista, básník, sběratel folklóru, autor pohádek, tvůrce životopisné kroniky oslavující tradici jihočeského selství - Jan Cimbura)

almanach Pod jedním praporem

stírání hranic mezi literárními druhy a žánry (rozvolnění verše, básnická próza či básně v próze, veršovaný román, poema, román s potlačeným dějem a zvýrazněnými lyrickými pasážemi, s dlouhými rozhovory věnovanými filosofickým a politickým problémům)

5. Hlavní představitelé České moderny

Karel Hlaváček (1874 - 1898)

  • stoupencem časopisu Moderní revue
  • představitel české dekadence (úpadek, zhoršení, pokles)
  • dekadentní poezie zachycuje nálady celé mladé básnické generace, která pociťuje únavu, marnost, zhnusení společností → těmto náladám odpovídá i celkové ladění jeho tvorby a názvy jeho sbírek

Pozdě k ránu

  • atmosféra šera, ponurost, unavené mdlé verše, smutek
  • aristokratické motivy, postavy markýzů, králů, rytířů
  • Svou violu jsem naladil co možná nejhlouběji

„Mé melodie chtějí míti smutek všeho toho,

co rostlo, vykvetlo a zrálo marně, pro nikoho.“

Mstivá kantiléna

  • sbírka i báseň
  • ironie, náznak vzpoury a určité msty
  • symbolické obrazy

„Je marno vše…“

  • snad by byla vzpoura možná, ale v závěru od tohoto záměru upouští
  • Hrál kdosi na hoboj
  • smutek, melancholičnost
  • střídavý verš, hudebnost veršů, souznění, monotónnost, symboly hrůzy a děsu

Josef Svatopluk Machar (1864 - 1942)

  • autor Manifestu České moderny, mluvčím generace
  • básník, satirik, představitel realistické, subjektivní a politické lyriky
  • narozen v Kolíně, pracoval ve Vídni
  • pokrokový spisovatel, realista, odpůrce prázdného vlastenectví a klerikalismu . kritika církve
  • odpor k militarismu – pacifista
  • individualismus, satira, ironie, sarkasmus, nadsázka, forma sonetu
  • často prozaizace poezie
  • navazuje na Havlíčka a Nerudu
  • stoupencem krajně pravicové pozice – hlavně po válce
  • „Řezat, řezat, řezat! Řezat vše, co jsme nenáviděli, řezat vše, co bylo podle našeho přesvědčení nepočestné, nepravdivé a shnilé.“

Confiteor I-III

  • z latinského slova zpovídám se, vyznávám
  • společenská a politická sbírka, přijata záporně
  • Sloky polemické – sebekritika i kritika všeho kolem
  • „já, bídný červ“

Čtyři knihy sonetů

  • Sonet o sobě – prosazení individualismu, smyslu své touhy
  • vyjádření pocitu generace
  • Sonet o dějinách sonetu – důraz na významovou stránku poezie
  • myšlenka nutnosti přímého pojmenování a kritičnosti

Tristium vindolona

  • „žalozpěvy z Vídně“
  • politická lyrika inspirovaná Ovidiem a jeho žalozpěvy z vyhnanství
  • kritika pseudovlastenectví (poslanci ve Vídni)
  • „vznešené, směšné, hluboké a měkké“
  • Hořký žalm

Golgota

  • kritika katolické církve, která „mrzačí“ lidské city

Zde by měly kvést růže

  • soubor epických příběhů, které se zamýšlejí nad údělem ženy, který Machar vidí jako velmi těžký
  • věnoval svojí dceři narozené do nevhodné doby
  • „Je ženou, už to je její prokletí.“

Magdaléna

  • veršovaný román
  • hrdinkou je dívka Lucy, tragická postava, pocházela ze špatných rodinných poměrů (otec opilec) → odešla do vykřičeného domu → kritika společnosti, která takové domy potřebuje
  • Lucy se seznamuje s Jiřím – bohatý, vzdělaný, odvede Lucy ke své tetě, chce si jí vzít. Přichází ale otec a prozradí Luciinu minulost a všechno se tak obrací proti ní. Lucy se vrací do vykřičeného domu, Jiří ji ignoruje, aby udržel svoje postavení

Pozdní lyrika

  • obrat v jeho tvorbě – po letech odporu a negace hledá východisko → nachází jej v minulosti, zvláště v antice

Svědomím věků

  • inspirace Vrchlickým a Hugem
  • V záři helénského slunce – obdiv k antice, silným individualitám s lidskou důstojností
  • Posel – padnout za vlast má být ctí člověka, protože zájmy vlasti mají být každému člověku prvořadé
  • Titus Manius – osobní zájmy musí jít stranou před zájmy celku

„Líp když ztratí otec syna

než otčina svou kázeň starodávnou.“

 

Antonín Sova (1864 - 1928)

  • představitel impresionismu a symbolismu
  • základem básně dojem, symboly naznačuje, co chce sdělit
  • básník české krajiny (rodného kraje)
  • považován za „největšího moderního básníka lásky“
  • narozen v Pacově oblíbil si jižní Čechy – kraj rybníků

Impresionismus

Květy intimních nálad

přírodní lyrika, osobní vyznání, impresionismus



      Z mého kraje

  • zachycení rodného kraje, chudoby, drsnost krajiny
  • malířský zrak
  • Píseň z jižních Čech

Soucit a vzdor

  • Píseň – intimní lyrika, povzdech nad uplynulým mládím

Symbolická poesie

Ještě jednou se vrátíme (1900)

  • sbírka i báseň .Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy
  • štěstí a touhy s bolestí a zklamáním
  • začátek vztahu, jeho nenaplnění a konec, mnoho nenaplněných obrazů
  • intimní lyrika
  • střídání tázacích a oznamovacích vět

Údolí nového království

  • básník se z hor snů vrátil do kraje (reálného světa)
  • necítí harmonické uklidnění, často citové disonance
  • patetismus, volný verš

Zpěvy domova

  • reakce na 1. sv. válku
  • vyznání vztahu k národu, domovu, odpor k válce

Otokar Březina (1868 - 1929)

vlastním jménem Václav Jebavý

  • narozen v Počátkách, učitelem v Nové Říši na Moravě a v Jevišovicích
  • doktorem Karlovy univerzity, odmítl pozvání univerzity, působil pouze jako učitel
  • učil v Kamenici nad Lipou – maloměšťáctví
  • představitel symbolismu
  • brzy mu zemřeli rodiče, nepoznal lásku → osamění, pozemský život ho nezajímá, pocity, že nepoznává žádnou radost → únik, pochmurné nálady, znaky mysticismu
  • smrt je pro básníka pouze přechodem z jedné formy do druhé
  • idealismus, verše jsou plné symbolů, místy až hymnické ladění
  • 5 sbírek, během 6 let – jeho vrcholné dílo

Tajemné dálky

  • sbírka krásného umění a tajemné víry, která stojí výše než materiální hodnoty
  • neradostné subjektivní zážitky
  • Moje matka
  • ústřední postavou je sám básník
  • hymnický nádech, vznešenost, místy připomíná modlitbu
  • vzývání, velebnost, prostředí chrámu, kde je člověk nejblíže Bohu

„Šla matka má jak kajícnice smutná,

den její neměl vůně, barev, květů, jasu:

plod suchý jen, jenž jako popel chutná

bez osvěžení trhala ze stromu času.“

  • život matky přechází v život synů i naopak a to i po smrti
  • hudební ladění, výběr hlásek na konci veršů vyvolává asonanci (souznění)

Svítání na západě

  • oxymóron
  • západ chápán jako smrt, vykoupení z pozemského utrpení
  • posmrtný život, znaky mysticismu

Větry od pólu

  • abstrakce, filosofie, symslu života
  • bolest, soucit, láska
  • odevzdává se „věčnému Mistru“, „Všudypřítomnému“ (Bohu)
  • bolest a láska se vzájemně podmiňují
  • smysl života je v soucitu a lásce

Stavitelé chrámů (1899)

Ruce (1901)

  • síla lidského ducha, lidskost, sjednocení lidstva

„Svět – dokonalejší chrám světa budují nejen geniální jednotlivci (stavitelé chrámů), ale i ruce milionů.

  • symbolem řetěz rukou, který objímá všechno lidstvo přítomné i budoucí, aby zvítězilo nad prostorem a nepřátelstvím a přispělo k stavbě dokonalejšího světa
  • většinou volný verš, meditativní básně
  • spojení člověka s vesmírem, optimističtější víra v budoucnost

Hudba pramenů

Skryté dějiny

Březinův přínos

  • bohatý jazyk, náboženské pojmy a biblické parafráze
  • složitá stavba dlouhých souvětí, hudebnost veršů, citovost, bolest, stesk
  • hymnické výrazy, patos
  • kosmické vizionářství, velké obrazové bohatství

 

František Xaver Šalda ( *1867   † 1937) – největší liter. kritik 19. st., založil časopis Šaldův zápisník

  • dílo: 1) Boje o zítřek – názory na umění – je to tvoření, nikoli napodobování skutečnosti - má obohacovat život celého národa, opravdovost umělec. prožitku, prosazoval  pojetí kritiky jako samostatné umělec. tvorby, důraz na výchovné poslání díla( staví se tak proti lartpourlartismu – hlavní smysl umění ve kráse)

               2) Mácha snivec a buřič – stať ke 100. výročí Máchova úmrtí – symbol země, poutníka, vězně

               3) Duše a dílo – soubor domácích i svět. liter. portrétů ( hlavně romantici)

                        - jako 1. vyzdvihl Máchu, chválí Němcovou, Březinu, Sovu

                        - u každého cení nejvíce individualitu a osobitost talentu, vnitřní opravdovost díla