Česká moderna
ČESKÁ LITERATURA NA PŘELOMU 19.A 20. STOL.
ČESKÁ MODERNA
(informace z internetu: )
(přibližné okruhy otázek)
1. Jaká byla společenská situace v Čechách na konci 19. stol.?
2. Moderní revue
3. Manifest české moderny
4. Katolická moderna
5. Hlavní představitelé české moderny (vyberu jednoho)
1. Jaká byla společenská situace v Čechách na konci 19. stol.?
- prohloubení krize politické ( nedořešen boj za politickou svobodu národa – sociální rozpory)
- rozchod kultury s vládnoucí společností, pocity hořkého zklamání a osamocenosti, program negace dosavadních společenských a uměleckých ideálů
- - Česká moderna neměla jednotný umělecký program, naopak byl zde hlásán individualismus
- základním cílem bylo pronikání nových uměleckých směrů do české literatury
Architektura – historismus, zejm. novorenesance (Národní divadlo, Rudolfinum)
Malířství – secese (viz moderní um. směry) – ornament, zdobnost, dekorativnost, Alfons Mucha (Slovanská epopej)
- symbolismus, impresionismus – A. Slavíček (U nás v Kameničkách), A. Hudeček, Jan Preisler
Sochařství – secese se symbolismem u Františka Bílka (Golgota - hora lebek, Madona)
Hudba – novoromantismus, starší generace - A. Dvořák (Biblické písně), Z. Fibich, L. Janáček (Její pastorkyňa), Josef Bohuslav Foerster; mladší generace – Vítězslav Novák, Josef Suk
• rozčarování z dosavadního vývoje společnosti, technický pokrok a vědecký vývoj není schopen zajistit člověku štěstí a vnitřní klid → umělci se odvracejí od racionalistické víry v rozum k mystickým hlubinám vlastního nitra a duchovnu v různých podobách
• vliv filosofie Friedricha Nietzscheho (individualismus a subjektivismus, ideál svobodného člověka bez pout společenských konvencí)
• idea umění pro umění, umělec = výjimečná, citlivá osobnost otevírající ostatním nové obzory a hlubiny lidské duše
• pronikání nových uměleckých směrů z Francie – symbolismus, impresionismus, dekadence
2. Moderní revue
časopis Moderní revue (1894) – redaktoři Arnošt Procházka a Jiří Karásek ze Lvovic, orientován dekadentně a symbolisticky
Jiří Karásek ze Lvovic ( *1871 † 1951) – vlastní jméno Josef Karásek, šlechtický titul kvůli snaze o aristokratismus ( oddělit se od prostého davu)
-spoluzakladatel Moderní revue, hlavní představitel české dekadence, subjektivismus a aristokratická výlučnost, výrazná provokace, otevřené sexuální motivy, perverze
- dílo: - typické dekadentní nálady – odpor k životu, kult smrti, osamělost, zvrácené touhy
1) Gotická duše – motivy šílenství, zatuchlé chrámy, kobky, katakomby
Karel Hlaváček
-básník, výtvarník a výtvarný kritik, představitel české dekadence a symbolismu, okruh časopisu Moderní revue
-výrazně hudební, monotónní a sugestivní verš, opakování slov, hlásek, dvojhláska ou
-dekadentně laděná sb. Pozdě k ránu
-symbolická sb. Mstivá kantiléna (nizozemští vzbouřenci v 16. st. symbolem vzpoury proti útlaku, nesvobodě a sociální nespravedlnosti)
-sb. duchovní lyriky Žalmy (dialog s Bohem)
2)sbírky Sodoma, Sexus necans
3. Manifest české moderny
1895 – Manifest České moderny (J. S. Machar, F. X. Šalda) – nová generace literátů, deklaruje právo umělce na svobodu vyjádření, podmínkou tvorby je vnitřní pravdivost umělce, požadavek individualismu a kontaktu s evropskou kulturou
Manifest České moderny – sestavil ho J. S. Machar, podepsali např. F. X. Šalda, O. Březina, A. Sova
- brzy se rozpadli, přílišné individuality s rozdílnými názory
Sepsal ho tedy Machar a F. X. Šalda. Autor musí být individualita, nemá napodobovat cizí vzor, „Buď svým a budeš českým.“ Odmítají plané vlastenectví. Politici mají hájit zájmy národa. Jsou tam i sympatie pro dělníky.
4. Katolická moderna
nové reformní snahy mezi mladými katolickými duchovními, snaha prokázat životaschopnost katolického písemnictví, zbavit se didaktičnosti a moralizátorství a neztratit kontakt s novými uměleckými směry – Katolická moderna – sborník Pod jedním praporem (1895), časopis Nový život (1896-1907, red. K. Dostál-Lutinov),
Sigismund Bouška (překlady z katalánské a provensálské poezie, jako básník epigon Vrchlického, znalec výtvarného umění)
Xaver Dvořák (typ básníka-kněze, jenž otázkám víry dává ve své poezii subjektivní výraz, v poetice návaznost na Vrchlického)
Jindřich Šimon Baar ( realistický prozaik a regionalista, básník, sběratel folklóru, autor pohádek, tvůrce životopisné kroniky oslavující tradici jihočeského selství - Jan Cimbura)
almanach Pod jedním praporem
• stírání hranic mezi literárními druhy a žánry (rozvolnění verše, básnická próza či básně v próze, veršovaný román, poema, román s potlačeným dějem a zvýrazněnými lyrickými pasážemi, s dlouhými rozhovory věnovanými filosofickým a politickým problémům)
5. Hlavní představitelé České moderny
Karel Hlaváček (1874 - 1898)
- stoupencem časopisu Moderní revue
- představitel české dekadence (úpadek, zhoršení, pokles)
- dekadentní poezie zachycuje nálady celé mladé básnické generace, která pociťuje únavu, marnost, zhnusení společností → těmto náladám odpovídá i celkové ladění jeho tvorby a názvy jeho sbírek
Pozdě k ránu
- atmosféra šera, ponurost, unavené mdlé verše, smutek
- aristokratické motivy, postavy markýzů, králů, rytířů
- Svou violu jsem naladil co možná nejhlouběji
„Mé melodie chtějí míti smutek všeho toho,
co rostlo, vykvetlo a zrálo marně, pro nikoho.“
Mstivá kantiléna
- sbírka i báseň
- ironie, náznak vzpoury a určité msty
- symbolické obrazy
„Je marno vše…“
- snad by byla vzpoura možná, ale v závěru od tohoto záměru upouští
- Hrál kdosi na hoboj
- smutek, melancholičnost
- střídavý verš, hudebnost veršů, souznění, monotónnost, symboly hrůzy a děsu
Josef Svatopluk Machar (1864 - 1942)
- autor Manifestu České moderny, mluvčím generace
- básník, satirik, představitel realistické, subjektivní a politické lyriky
- narozen v Kolíně, pracoval ve Vídni
- pokrokový spisovatel, realista, odpůrce prázdného vlastenectví a klerikalismu . kritika církve
- odpor k militarismu – pacifista
- individualismus, satira, ironie, sarkasmus, nadsázka, forma sonetu
- často prozaizace poezie
- navazuje na Havlíčka a Nerudu
- stoupencem krajně pravicové pozice – hlavně po válce
- „Řezat, řezat, řezat! Řezat vše, co jsme nenáviděli, řezat vše, co bylo podle našeho přesvědčení nepočestné, nepravdivé a shnilé.“
Confiteor I-III
- z latinského slova zpovídám se, vyznávám
- společenská a politická sbírka, přijata záporně
- Sloky polemické – sebekritika i kritika všeho kolem
- „já, bídný červ“
Čtyři knihy sonetů
- Sonet o sobě – prosazení individualismu, smyslu své touhy
- vyjádření pocitu generace
- Sonet o dějinách sonetu – důraz na významovou stránku poezie
- myšlenka nutnosti přímého pojmenování a kritičnosti
Tristium vindolona
- „žalozpěvy z Vídně“
- politická lyrika inspirovaná Ovidiem a jeho žalozpěvy z vyhnanství
- kritika pseudovlastenectví (poslanci ve Vídni)
- „vznešené, směšné, hluboké a měkké“
- Hořký žalm
Golgota
- kritika katolické církve, která „mrzačí“ lidské city
Zde by měly kvést růže
- soubor epických příběhů, které se zamýšlejí nad údělem ženy, který Machar vidí jako velmi těžký
- věnoval svojí dceři narozené do nevhodné doby
- „Je ženou, už to je její prokletí.“
Magdaléna
- veršovaný román
- hrdinkou je dívka Lucy, tragická postava, pocházela ze špatných rodinných poměrů (otec opilec) → odešla do vykřičeného domu → kritika společnosti, která takové domy potřebuje
- Lucy se seznamuje s Jiřím – bohatý, vzdělaný, odvede Lucy ke své tetě, chce si jí vzít. Přichází ale otec a prozradí Luciinu minulost a všechno se tak obrací proti ní. Lucy se vrací do vykřičeného domu, Jiří ji ignoruje, aby udržel svoje postavení
Pozdní lyrika
- obrat v jeho tvorbě – po letech odporu a negace hledá východisko → nachází jej v minulosti, zvláště v antice
Svědomím věků
- inspirace Vrchlickým a Hugem
- V záři helénského slunce – obdiv k antice, silným individualitám s lidskou důstojností
- Posel – padnout za vlast má být ctí člověka, protože zájmy vlasti mají být každému člověku prvořadé
- Titus Manius – osobní zájmy musí jít stranou před zájmy celku
„Líp když ztratí otec syna
než otčina svou kázeň starodávnou.“
Antonín Sova (1864 - 1928)
- představitel impresionismu a symbolismu
- základem básně dojem, symboly naznačuje, co chce sdělit
- básník české krajiny (rodného kraje)
- považován za „největšího moderního básníka lásky“
- narozen v Pacově oblíbil si jižní Čechy – kraj rybníků
Impresionismus
Květy intimních nálad
přírodní lyrika, osobní vyznání, impresionismus
Z mého kraje
- zachycení rodného kraje, chudoby, drsnost krajiny
- malířský zrak
- Píseň z jižních Čech
Soucit a vzdor
- Píseň – intimní lyrika, povzdech nad uplynulým mládím
Symbolická poesie
Ještě jednou se vrátíme (1900)
- sbírka i báseň .Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy
- štěstí a touhy s bolestí a zklamáním
- začátek vztahu, jeho nenaplnění a konec, mnoho nenaplněných obrazů
- intimní lyrika
- střídání tázacích a oznamovacích vět
Údolí nového království
- básník se z hor snů vrátil do kraje (reálného světa)
- necítí harmonické uklidnění, často citové disonance
- patetismus, volný verš
Zpěvy domova
- reakce na 1. sv. válku
- vyznání vztahu k národu, domovu, odpor k válce
Otokar Březina (1868 - 1929)
vlastním jménem Václav Jebavý
- narozen v Počátkách, učitelem v Nové Říši na Moravě a v Jevišovicích
- doktorem Karlovy univerzity, odmítl pozvání univerzity, působil pouze jako učitel
- učil v Kamenici nad Lipou – maloměšťáctví
- představitel symbolismu
- brzy mu zemřeli rodiče, nepoznal lásku → osamění, pozemský život ho nezajímá, pocity, že nepoznává žádnou radost → únik, pochmurné nálady, znaky mysticismu
- smrt je pro básníka pouze přechodem z jedné formy do druhé
- idealismus, verše jsou plné symbolů, místy až hymnické ladění
- 5 sbírek, během 6 let – jeho vrcholné dílo
Tajemné dálky
- sbírka krásného umění a tajemné víry, která stojí výše než materiální hodnoty
- neradostné subjektivní zážitky
- Moje matka
- ústřední postavou je sám básník
- hymnický nádech, vznešenost, místy připomíná modlitbu
- vzývání, velebnost, prostředí chrámu, kde je člověk nejblíže Bohu
„Šla matka má jak kajícnice smutná,
den její neměl vůně, barev, květů, jasu:
plod suchý jen, jenž jako popel chutná
bez osvěžení trhala ze stromu času.“
- život matky přechází v život synů i naopak a to i po smrti
- hudební ladění, výběr hlásek na konci veršů vyvolává asonanci (souznění)
Svítání na západě
- oxymóron
- západ chápán jako smrt, vykoupení z pozemského utrpení
- posmrtný život, znaky mysticismu
Větry od pólu
- abstrakce, filosofie, symslu života
- bolest, soucit, láska
- odevzdává se „věčnému Mistru“, „Všudypřítomnému“ (Bohu)
- bolest a láska se vzájemně podmiňují
- smysl života je v soucitu a lásce
Stavitelé chrámů (1899)
Ruce (1901)
- síla lidského ducha, lidskost, sjednocení lidstva
„Svět – dokonalejší chrám světa budují nejen geniální jednotlivci (stavitelé chrámů), ale i ruce milionů.
- symbolem řetěz rukou, který objímá všechno lidstvo přítomné i budoucí, aby zvítězilo nad prostorem a nepřátelstvím a přispělo k stavbě dokonalejšího světa
- většinou volný verš, meditativní básně
- spojení člověka s vesmírem, optimističtější víra v budoucnost
Hudba pramenů
Skryté dějiny
Březinův přínos
- bohatý jazyk, náboženské pojmy a biblické parafráze
- složitá stavba dlouhých souvětí, hudebnost veršů, citovost, bolest, stesk
- hymnické výrazy, patos
- kosmické vizionářství, velké obrazové bohatství
František Xaver Šalda ( *1867 † 1937) – největší liter. kritik 19. st., založil časopis Šaldův zápisník
- dílo: 1) Boje o zítřek – názory na umění – je to tvoření, nikoli napodobování skutečnosti - má obohacovat život celého národa, opravdovost umělec. prožitku, prosazoval pojetí kritiky jako samostatné umělec. tvorby, důraz na výchovné poslání díla( staví se tak proti lartpourlartismu – hlavní smysl umění ve kráse)
2) Mácha snivec a buřič – stať ke 100. výročí Máchova úmrtí – symbol země, poutníka, vězně
3) Duše a dílo – soubor domácích i svět. liter. portrétů ( hlavně romantici)
- jako 1. vyzdvihl Máchu, chválí Němcovou, Březinu, Sovu
- u každého cení nejvíce individualitu a osobitost talentu, vnitřní opravdovost díla